školská 28

komunikační
prostor

Newsletter

Subscribe to Newsletter feed

Search form

(For English, please scroll down.)

David Miller

Sol's Light / Solovo světlo Kurátorka: Clio E. Bugel Výstava prodloužena do 30.října


3.10.30.10.
Vernisáž: 2.10. - 18:00

Poslední den výstavy, ve čtvrtek 30. října, máte mimořádnou možnost se setkat s autorem výstavy Davidem Millerem a kurátorkou Clio E. Bugel v otevírací době galerie od 13 do 18h.


Solovo světlo aneb zářící duše temnoty

Výstava fotografií Davida Millera Sol’s Light je prostorem experimentu pro zkoumání světla a uplývání času. Je pomyslným archívem záznamů jak obecných, tak velice osobních věcí. Miller se tím vyslovuje k tématu „vidět a věřit“, rámujícímu Festival Fotograf #4 prostřednictvím pocty oběma zmíněným fenoménům.

Jeho série portrétů otce je velmi enigmatická: v prvních zachycuje jeho podobu naživu, druhý – záhadnější – zachycuje jeho podobu po smrti. Magie první podobizny spočívá v tom, že postava je obrácena k pozorovateli zády, tvář se odráží v zrcadle, ale její výraz nerozpoznáme. U druhého portrétu hlína na otcově náhrobku připomíná hvězdnou oblohu.

Třetí záhadu představuje seznam jmen, která autorův otec používal, a která jsou zaznamenána synovým rukopisem. Je to další pokus o zpřítomnění postavy otce, o dotek, byť letmý, jeho výjimečnosti.

Nejde o to, zabývat se otázkou, kým vlastně „Sol“ byl. Práce Davida Millera není ztělesněním takového hledání. Předkládá divákovi svoji vlastní představu, složenou z několika stínů a ostrých hranic možnosti výkladu. Miller portrétoval svého otce a odkazuje také na titul knihy Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího. Pro diváka zůstává tato stopa, kterou po sobě Sol zanechává, dvojnásob zastřená. Jen sám autor fotografie ví, že inspirací byla tato kniha a že mu tato kniha připomíná otcovu existenci, protože jediné, co vidíme, je našedlý obdélník.

Série portrétů se Solovým obličejem je zachycena v kontaktních kopiích bez chemického zpracování a připomíná techniku používanou ke konci 19. století. První vyobrazení v sérii, nejvíce dovršené ze všech, časem postupně mizí, protože je nepřetržitě vystaveno světlu. Poslední nenese téměř žádný otisk, kromě něčeho, co připomíná tmavý okraj, kam přeci jen proniklo trochu světla. Otcova přítomnost postupně mizí a stává se čím dál osobnější. Ke konci (synova života) se zachová pouze v paměti syna.

Čas ve fotografii není ani představa, ani metafora, ale velice konkrétní zdroj. Podoba přímé kontaktní kopie fotografického obrazu obecně závisí na tom, jak dlouho je citlivá vrstva vystavena světlu. Gumováním fotografického papíru vznikne na každém listě v sérii jiný obraz. Gumováním, provedeným během osvitu, vznikají nové obrazy, stíny nebo kontury. Podobná metoda aplikovaná na předměty, na dobu expozice, ustálení (nebo neustálení) snímku atd. tvoří druhou část prezentace.

V Millerově vzpomínce na otce je smrt kontrapunktem řady ‘živých’ děl sestávajících ze sledu obrazů, procházejícího neustálou proměnou: vznikají jako přímý otisk vystavením světlu. Nebyl použit chemický proces. Fotografie nejsou ustáleny a nejsou ohraničeny – což je jeden z mnoha dalších způsobů fixování. Nanejvýš jsou oplachovány vodou nebo namáčeny do slaného roztoku, aby se zpomalil proces úplného ztmavnutí. Nejsou slavnostně vážné; jsou jistým druhem hry, do níž se lze zapojit: dotknout se jich, přesouvat je, nově uspořádat, ukrýt nebo odhalit… Možná právě to jsou obrazy, které naznačují Millerovu přítomnost – živé a tedy nestálé přítomnosti, relativně předvídatelné, a přesto náhodné a překvapující.

David Miller provází poetickým, paradoxním a přemýšlivým konceptem fotografie své obrazy až do okamžiku jejich úplného zmizení. Nedorozumění a stereotypy reality a vyobrazení se v prezentaci každou chvíli vyvracejí. Co vlastně vyjadřuje obraz, o kterém víme, že existoval, ale není vidět? A co ty, o kterých ani nevíme, že existovaly, protože jediné, co vidíme, je tmavý list papíru?

Sol’s Light je rozpracovaná instalace v procesu. Její podoba je každý den jiná, podle toho, jak se v průběhu dne mění světlo, a podle toho, jak objekty na papír vrhají stíny. Dokončená bude, až vyprší doba, po kterou má být vystavena světlu i veřejnosti. Poslední den výstavy bude posledním dnem završení rozsáhlejšího uměleckého díla. Miller se rozhodl zasahovat do celého procesu jen minimálně, s vědomím, že výsledkem výstavy je částečné nebo úplné zmizení obrazu. Dílo bude pohlceno temnotou, nicméně budeme vědět, že na začátku, předtím, než je světlo překrylo stíny, byly obrazy všude.
–Clio E. Bugel


David Miller je kanadský umělec, který pochází z Montrealu. Studoval obor média a experimentální filmové umění na Sheridan College, umění a historii umění na Nova Scotia College of Art and Design (BFA); umění a veřejný prostor na Simon Fraser University’s Institute for Contemporary Art a dokončil postgraduální výzkum na Emily Carr University of Art + Design (MAA). V současné době žije a pracuje v Lethbridge v kanadské provincii Alberta.

Ve svém díle se zabývá nezobrazitelným, existujícím a nepřítomným, vztahem, který technický obraz ustavuje mezi zjevným (tím, co se objeví) a nenávratným (tím, co zmizí). Jeho uměleckou metodou je vytrvalé zkoumání povahy a realizace samotné fotografie.

Mezi jeho významné výstavy patří Das Spydermann v galerii L.A.C.E. v Los Angeles; Small World , v Stadtmuseum v německém Münsteru; Execution v galerii W139 v Amsterdamu v Nizozemí; Markado v Centro de la Imagen v Mexiku a Collecting Shadows v PlugIn ICA ve Winnipegu.

Miller získal v roce 2014 Duke and Duchess of York Prize in Photography (Cenu vévody a vévodkyně z Yorku za fotografii), kterou každoročně uděluje Kanadská umělecká rada jako uznání znamenitosti a mimořádných výsledků ve fotografickém umění.

Výstava se koná v rámci Festivalu Fotograf #4 – “vidět a věřit”.

Zvláštní poděkování za podporu: FOMA BOHEMIA spol. s r.o. - výrobce fotomateriálů. (The artist wishes to acknowledge the support of the Alberta Foundation for the Arts and the generosity of FOMA, manufacturer of traditional photographic materials.)



English

David Miller

Sol's Light Curator: Clio E. Bugel Exhibition prolonged until October 30


3.10.30.10.
Opening: 2.10. - 18:00

On the final day of the exhibition, October 30, there will be a special opportunity to meet the artist David Miller, and the curator Clio E. Bugel during regular gallery hours from 1 - 6 PM.


Sol’s light — or the luminous soul of darkness

Sol’s Light is a photographic show, a working space for experimenting with light and time in photography, an archive of both objective and subjective phenomena. Within the framework of the Fotograf Festival #4, titled “Seeing Is Believing”, David Miller performs a powerful act of documentation and homage.

A very enigmatic portrait of his father, alive, and another, even more enigmatic, of his father dead. The enigma of the first one lies in the unusual position of the man, sitting with his back to the viewer; he is reflected in a mirror, yet the expression on his face cannot be seen. The enigma of the second one lies in the fact that the earth on Sol’s tomb takes on the appearance of a starry night sky, in his son’s photographic portrait.

A third enigma surfaces in a list of names – the various names the father used throughout his life and which David Miller records in his own handwriting. Sol is not in the list, as it is being used only by her son (or sun?), and only after his death. This domestic document constitutes another way of representing Sol, of brushing against his brilliance.

No, the idea is not to decipher who Sol was. David Miller is not proposing a quintessential quest; he is presenting his own vision, a few shadows and the clear limits of interpretation. Sol is shown while alive; he is named, something of his death is shown and then he is named once again by means of a book: Arthur Miller’s Death of a Salesman. This trace of Sol is a doubly blurry image for the viewer, because only the author knows that the reference is to a book and only he, the son, knows that the book reminds him of his father. All we can see is a greyish rectangle.

Lastly, there is a stack of more traditional portraits in which we see Sol’s face at last represented in contact prints that emulate late 19th century methods. The first image in the stack, the most consummate one, disappears gradually over time due to constant exposure to light. And the last one, at the bottom, has barely anything printed on it at all, except for something of a dark border where a bit of light has managed to seep in. The father’s presence becomes increasingly subtle, increasingly subjective. At the end (of his life), it depends entirely on the son’s memory.

Time in photography is not an idea or a metaphor, but a very concrete resource. A direct contact print and photographic images generally depend on the amount of time they are exposed to light. By applying an eraser to a stack of photographic paper, a different image is produced on each sheet in the stack. If one moves the eraser during the period of light exposure, new images, shadows or ghosts are produced. The same can be done with countless objects, exposure times, fixing (or non-fixing) processes, etc. And that is what makes up the second part of David Miller’s showcase.

In Miller’s homage to his father, death is counterpointed with a series of very ‘living’ works comprising series of images that are in continuous transformation because they are obtained by contact and exposure to light. They have not been subjected to any chemical processing. The images are not fixed and then they are not framed – another of the many ways of fixing something. At most, they are washed with water or submerged in salted water so as to slow down the process of total darkening. They are less solemn; they constitute a sort of game in which it is possible to participate, to touch, to move, to reorganize, to conceal and to reveal … Perhaps these are the images that indicate David Miller’s presence – a living and therefore changing presence, relatively foreseeable and yet fortuitous and surprising as well.

In his poetic, paradoxical and philosophical use of photography, David Miller accompanies images until they disappear completely. At each moment in the showcase, misunderstandings and clichés about reality and representation are demolished. What does an image that we know was there but cannot be seen represent? And what about those images we don’t even know they existed because all we see is a dark sheet of paper?

Sol’s Light is an installation in progress. Each day the exhibition will differ, depending on the movement of light and the objects on the paper throughout the day. It will be finished when the period of exposure to both light and the public is over. Thus the last day of the exhibition will also be the last day during which the larger artwork is produced. And, based on his decision to intervene minimally in the process, Miller accepts the partial or total disappearance of the images as the final product of this show. His artwork will be signified by darkness, though we will know that before these shadows brought on by light, everything was filled with images.
— Clio E. Bugel


David Miller is a Canadian artist born in Montreal. He studied media and experimental cinema at Sheridan College, art and art history at the Nova Scotia College of Art and Design (BFA); art and the public sphere at Simon Fraser University’s Institute for Contemporary Art, and completed his graduate research at the Emily Carr University of Art + Design (MAA). Currently, he lives and works in Lethbridge, Alberta, Canada.

His work explores the unrepresentable, presence and absence, the relationship that the technical image establishes between what is evident (appearance) and the unrecoverable (disappearance). The artists’ practice is a persistent enquiry into the nature and act of photography itself.

Notable exhibitions include Das Spydermann at L.A.C.E., Los Angeles; Small World, at Stadtmuseum, Münster, Germany; Execution at W139, Amsterdam, Netherlands; Markado at Centro de la Imagen in Mexico; Collecting Shadows, PlugIn ICA, Winnipeg.

Miller is the 2014 winner of the Duke and Duchess of York Prize in Photography, an annual prize awarded by the Canada Council for the Arts that acknowledges excellence and outstanding achievement in photographic arts.

Exhibition is part of Fotograf Festival #4 – “seeing is believing”.

The artist wishes to acknowledge the support of the Alberta Foundation for the Arts and the generosity of FOMA, manufacturer of traditional photographic materials.